Luisa a Lotka


Naše Andrejka je jedináček a závidí své nejlepší kamarádce Zuzce, že má sestřičku Barču. Zuzka naší Andrejce vykládá, jak má s Barčou tajemství a s Andrejkou tajemství mít nechce. A když už jí Andrejka něco tajného prozradí, Zuzka to vyzvoní Barče. A je po tajemství.

 

Andrejka chce taky sestřičku, se kterou by si mohla hrát a večer před spaním špitat a nechce slyšet, že s miminkem si moc neužije. Neustále nás s Honzou pronásleduje dotazy, kdy už jí tu sestřičku nebo přinejhorším bratříčka opatříme. Dennodenně nás upomíná, abychom snad nezapomněli. Sice se jí snažím zchladit nadšení tím, že jí vyprávím, jak jsme si v dětství se sestrou Alicí navzájem braly hračky a později oblečení, ale její touhou po sestřičce to neotřese. Alespoň do včerejška to tak bylo.

 

Včera jsme byli u Alice a ta Andrejce ukázala dvě malá koťátka od její kočky bílomourinky Vivi. „Jé ta jsou krásná, roztomilá… mami, já je chci domů!“ Andrejka nedala pokoj. Od toho dne jsme neslyšeli nic o sestře, zato o koťatech od rána do večera. Nejdřív jsme s Honzou uvažovali o jednom kotěti, ale Alice nás přesvědčila, že jednomu kotěti by bylo smutno, a tak se elegantně zbavila obou naráz J

 

Koťátka – kočičky se první den bály v novém prostředí a pro Andrejku bylo strašně těžké nechat je na pokoji. Abych trochu rozptýlila její pozornost, nechala jsem ji připravovat pelíšek, mističky, kočičí hračky, aby ten „kočičí pokojíček“ vyzdobila, jak nejlíp umí. A taky aby těm kočičím holčičkám vymyslela jména. To dalo Andrejce práci! Vždycky za mnou přiběhla s nějakým jménem a za pět minut si to zase rozmyslela. Nakonec na celé čáře zvítězila Luisa a Lotka, podle dvojčat z její oblíbené knížky. Ta tmavší kočička dostala jméno Luisa a ta světlejší Lotka.

 

Kočičky velmi brzy pochopily, že jméno znamená pamlsek. Andrejka pořád běhala pro kapsičky nebo kočičí bonbony a obě koťata za ní. Každou chvíli jsem slyšela: „Lotko na. Ale ne ty, ty seš přece Luisa.“ Že kočičky opravdu vědí která je která, jsem se přesvědčila, když jsem výhružně zakřičela na Lotku: „Mazej z té záclony!“ A Luisa nás v klidu pozorovala z křesla. Zrovna tak, když jsem nadávala Luise, co má co šmejdit na lince, Lotka věděla, že jí se to netýká.

 

Temperamentní kočičky a naše Andrejka, to je kombinace! Něco jako tornádo. Lítají po celém baráku, že jsem každou chvíli nucená zametat střepy a sbírat rozmetané papíry. Andrejka jim neúnavně háže míčky, honí se s nimi, nechá je chytat myšku na udičce…

 

Andrejka také veškeré kapesné utrácí za kočičky. Marně jí vysvětluji, že koťata si pohrají se vším, že obyčejná hračka je stejně dobrá, jako ta drahá. Nedá si říct a jak má nějakou korunu, vymetá chovatelské potřeby, aby snad kočičky nepřišly o nějaký módní hit. My s Honzou jsme jim koupili pěkný červený domeček a trefili jsme se do kočičího vkusu. „Můj dům, můj hrad,“ řeklo si vždycky to kotě, které vběhlo do domečku první a vetřelec dostal baňu.

 

Podle té dětské knížky měla být Luisa drzá a Lotka mírná. Naše kočičky jsou drzé obě. Večer, když chci chvilku odpočívat u televize, koťata mají nejvíc napilno se honit, skákat a škrábat nábytek. To mě spolehlivě zvedne z křesla a než se otočím, jsou obě na křesle, které jsem tak nedobrovolně opustila a tam se perou. Luisa skočí na Lotku, ta se převalí na záda, předními packami ji pevně drží kolem krku a zadními ji kope pod bradu. Nadzvednu potah na křesle, kočičky se skutálí na koberec a pokračují v boji. Lotka bací Luisu po hlavě a zdrhá, Luisa za ní, skočí jí na záda…

 

Tak už to vím jistě, Andrejka se konečně dočká svého vytouženého sourozence. Těším se, jak bude překvapená, až jí to řeknu. Honzovi jsem horkou novinku zavolala do práce a měl obrovskou radost.

 

„Andrejko, tak už ses konečně dočkala, budeme mít miminko.“ „To je dobrý,“ odpověděla Andrejka jen s vlažným zájmem. Trochu mě to zklamalo, očekávala jsem jásot a ono nic. Šla jsem chystat večeři a Andrejka s koťaty si přišla hrát za mnou do kuchyně. Bylo na ní vidět, že o něčem usilovně přemýšlí. „Mami…“ „No copak,“ povzbudila jsem ji, aby mohla dát průchod radosti a zájmu o očekávaného nového člena rodiny. „Když budeme mít to miminko, tak Luisa a Lotka budou pořád jenom moje, že jo?“ „Neboj, miminko tě o koťata nepřipraví,“ uklidnila jsem ji. Vidím, že sourozenecký vztah se právě začal vyvíjet.

 

Text: Lenka Novotná

Foto: Jindřich Pachta

www.volny.cz/nakladatellynx


Vanda Ročková
Aktualizováno: 30.6.2012 20:32:33
Napsáno: 30.6.2012 20:28:52

Forum.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz