Kočičí zvuky mají určitý význam

I hlasové projevy koček si zaslouží vědecký výzkum. Například profesor Paul Leyhousen ve svém bádání rozlišuje mezi neznělými a znělými. O co se jedná?

Neznělé projevy – patří sem například vrnění, ale i plivání, prskání a vrčení. Slouží hlavně k dorozumívání koček mezi sebou. Na artikulaci se nepodílí pysky.

Znělé projevy – mňoukání a vřískání. Ty kočka používá hlavně pro komunikaci s člověkem. U znělého zvuku lze cítit vibraci, když se během hlasového projevu dotknete rukou kočičího hrtanu.

Základních 16 zvuků

Roku 1944 rozlišila Mildred Moelková 16 zvukových projevů dospělé kočky, u nichž zjistila, že mají určitý konkrétní význam. Naproti tomu Desmond Morris navrhl shrnout hlasové projevy koček do pouhých šesti sdělení: „mám hlad“, „bojím se“, „něco mě bolí“, „chci pozornost“, „pojď ke mně“ a „jsem neškodná“. Existuje ovšem mnoho lehce odlišných významů v závislosti na tom, jak a kde jsou tyto zvuky vydány. Určitá „upovídanost“ je také velmi typická pro jednotlivá plemena. Obzvlášť hlasité jsou barmské, siamské a orientální kočky, naopak kočky perské jsou spíše tiché.

Povídání, volání, rozčílení

Doktor Michael W. Fox rozděluje 16 různých zvuků, které kočky vydávají, do 3 hlavních skupin:
Povídavé zvuky – ty signalizují u kočky uvolněnou a přátelskou náladu.

Volání – kočka tak komunikuje se svým člověkem, chce mu sdělit, že má hlad a chce kapsičku, chce pustit ven na zahradu, chce se mazlit apod. Tyto mňoukavé zvuky mohou být v různých variacích. Páníček většinou dokáže po delším soužití s kočkou rozeznat, co po něm jeho svěřenkyně chce.

Rozčilené zvuky – ty vydávají často kočky v říji. Například vřískot se objevuje během páření. Vrčení a prskání zase značí, že má kočka strach, nebo je agresivní a připravená zaútočit.

Zdroj: Gerd Ludwig, Kočičí řeč, Cesta k harmonickému partnerství, Euromedia, 2017

Roger Tabor, 100 způsobů jak rozumět vaší kočce, Mladá fronta

Foto: pixabay.com