Agresivita


aneb nikdo tě nebude mít rád...

 

Dle slovníkové definice je agrese chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agresivitu označujeme jako vnitřní pohotovost jednat útočně. Je to přirozená a nutná vlastnost živočichů, aby přežili v přírodních podmínkách. Sklon k útočnému jednání se transformuje do různých podob. Abychom lépe pochopili agresivní chování koček, musíme si nejprve vysvětlit, jak se kočky chovají ve venkovním prostředí a kdy se k agresivnímu chování uchylují.

 

Agresivita jako přirozené chování

Ač si to chceme nebo nechceme připustit, agresivita koček k jiným kočkám je v jisté míře součástí jejich přirozeného chování. Kočky jsou především šelm, a tak k nim troška té dravosti a boje tak nějak od přírody patří. Ve volné přírodě si kočky mezi sebou vytyčují své teritorium, brání tak své území, ve kterém se pohybují, loví, odpočívají a vychovávají svá mláďata.

V povaze kočky však není se zbytečně zaplétat do krvavých šarvátek. Kočka dokáže využít postoje a řeči těla k tomu, aby dala protivníkovi jasně najevo, kdo je tady pánem a komu dané místo patří. Pokud se kočka ocitne v úzkých a má na vybranou, většinou zvolí rychlý úprk před útokem, který by mohl končit nepříjemným zraněním. Agrese vyvrcholená bojem bývá proto často až posledním řešením. Přesto k agresivitě a k soubojům mezi kočkami čas od času dochází. Pokud má však naše kočka hranici tolerance sníženou a k tomuto chování se uchyluje i v banálních situacích, je potřeba se nad celou situací pozastavit a zamyslet. Je důležité rozlišovat agresi, která je nezbytnou součástí kočičího života a agresi, která je vyvolaná strachem spojeným s traumatizujícím zážitkem.

 

Agresivita u koček se špatnou minulostí

Kočky, které mají za sebou neblahou minulost, poznáme dle jejich chování poměrně snadno. Jsou stále ve střehu a při sebemenším zvuku vystřelí jako čertík z krabičky, hledají protivníka a nechají se snadno vyprovokovat k útoku. Takovým příkladem může být právě týraná kočka, která má za sebou spoustu nepříjemných zážitků, které její chování a povahu ovlivnily. Kočka si svůj problém může nést už od útlého věku, bývá to častý problém toulavých koček bez domova, ale vyskytnout se může i u domácích mazlíčků. Traumatizovaná kočka je často k lidem a k ostatním kočkám nedůvěřivá, nedůtklivá, agresivní a lidé nad ní často zlomí hůl. Není jim to snad ani možné příliš zazlívat, protože soužití s takovou kočkou nebývá vůbec snadné a vstup týrané kočky do jinak poklidné domácnosti může vyvolat řadu problémů. Avšak i k takto postižené kočce je možné si časem najít cestu, i když to, pravda, nebývá cesta krátká a jednoduchá.

 

Agresivita mezi nevykastrovanými kocoury

Ve venkovním prostředí spolu nejčastěji soupeří nekastrovaní kocouři o své teritorium a o přízeň kočičích samic. Kocouři dávají svoji převahu sokovi najevo svým postojem těla. Vyhrbí se, postaví se k sobě bokem a naježí srst, aby působili ještě větším dojmem a protivníka zastrašili. Mezi nejběžněji používané hlasové výhružné signály patří vrčení a syčení, které jsou doprovázené obnažením dásní, což dá vyniknout ostrým zubům. Před samotným bojem se oba soupeři upřeně pozorují a pomalu se k sobě přibližují. Při boji používají drápy a ostré zuby, někteří kocouři při boji dokonce značkují. Po skončení boje se oba sokové upřeně pozorují a poražený jedinec se stáhne do ústraní. Toto agresivní chování je mezi samci zcela přirozené a jde mu předejít kastrací. Kastrovaní kocouři se drží blíže domu a nemají potřebu se tolik toulat přes cizí teritorium.

 

Agresivita vyvolaná bolestí

Když se zraněný kocour vrátí ze své potyčky domů, můžeme se jako jeho majitelé setkat s další formou agrese. Je to agrese vyvolaná bolestí. Zranění bývají ošklivá a nepříjemná a tak každý náš dotyk vyvolá u zraněného jedince agresivní chování, které se může projevit zasyčením nebo útokem ostrými drápky. V tomto případě je nejlepší zvíře šetrně prohlédnout, rány ošetřit a nechat ho v klidu odpočívat. S agresivním chováním vyvolaným bolestí se můžeme také setkat při nechtěném šlápnutí kočce na tlapku nebo přivřením jejího ocásku do dveří. Při takto nechtěné nehodě je dobré kočičku uklidnit a vysvětlit jí, že jsme to neudělali schválně. Tato agrese bývá krátkodobá a nemívá na vztah kočky k člověku trvalejší vliv. Příčinou agrese vyvolané bolestí může být také skrytý zdravotní problém, např. u koček často se vyskytující problémy s ledvinami. V tomto případě je namístě se ihned obrátit na pomoc veterináře, který nasadí účinné léky, jež pomohou zmírnit bolest, čímž vymizí i agresivní chování.

 

Agresivita vyvolaná strachem

Další formou agrese je agrese vyvolaná strachem spojená s traumatizujícím zážitkem. Tato forma přetrvává u koček bohužel nejdéle, a také její odbourávání je nejnáročnější. Jak tedy k agresivní a nedůvěřivé kočce přistupovat? Každopádně nesmíme čekat, že se za pár dní stane zázrak a kočička se během nich sama změní. Pokud si takovou kočku vezmeme z útulku nebo se snažíme získat si důvěru plaché kočky venkovní, je zapotřebí se k ní chovat velmi citlivě a ohleduplně a zpočátku se jí příliš nevměšovat do jejího života. Žít a nechat žít, to je pravidlo, dle kterého bychom se v tomto případě měli řídit. S kočkou budeme muset intenzivně a trpělivě pracovat.

 

Jak se k agresivní kočce chovat

Kočičce poskytneme dobré zázemí a snažíme se, aby u nás doma našla bezpečné útočiště. Připravíme jí teplý pelíšek a plné misky, jsme k dispozici, když nás potřebuje, ale nesnažíme se ji násilím změnit. Další užitečnou radou je na kočku příliš nespěchat a nechat ji seznámit se s novým prostředím. Vlídně na ni promlouváme a necháme ji několik dní v naprostém klidu. Kočku se snažíme motivovat například při krmení, během kterého ji letmo pohladíme nebo jí nabízíme pamlsky z ruky. Traumatizovanou kočku nenutíme k mazlení násilím a příchozí návštěvu upozorníme na to, aby kočku nechovala a nechala ji v klidu. S traumatizovanou kočkou se můžeme také lépe sblížit při společných hrách s kočičím mávátkem nebo s jinými hračkami. Nikdy, ale opravdu nikdy, si s agresivní kočkou nehrajeme holou rukou, neboť takové chování by si kočka mohla zafixovat a začít nás napadat. S kočkou musíme pracovat denně, komunikujeme s ní a po čase trpělivého pozorování zjistíme, co naší kočce vyhovuje, co je jí nepříjemné a čeho se bojí. Když pochopíme pocity kočky, můžeme se tak s ní dokonale sblížit.

 

Agresivita při soužití více koček v jedné domácnosti

Složitější situace může nastat tehdy, pokud se agresivita projeví při soužití více koček v naší domácnosti. Měli bychom mít na paměti, že drobné provokace, divoké honičky a pár výchovných pohlavků k životu kočky neodmyslitelně patří, ale pokud se nevinná hra zvrhne ve vážný boj, měli bychom zpozornět, zasáhnout, kočky napomenout a bojácné kočce poskytnout možnost útěku a bezpečný úkryt. Agresivitu mezi kočkami vyvolává strach. Stačí jedna nevinná hlasitá rána, rozrušení po příjezdu od veterináře, narození koťátek jedné z koček nebo jakýkoliv pro kočku nepříjemný zážitek. Kočka se lekne a nepřekonatelný strach, který v tu chvíli cítí, slouží jako spouštěč agresivního chování. Taková kočka se v danou chvíli chová jako smyslu zbavená a je schopná ublížit ostatním kočkám a někdy i člověku.

V tuto chvíli je zapotřebí zachovat si chladnou hlavu a kočku co nejdříve odchytit a oddělit ji od ostatních koček do samostatné místnosti. Kočku necháme chvíli o samotě a v klidu, poté ji slovy uklidňujeme, vlídně na ni promlouváme a až se kočka uklidní, hladíme ji a mazlíme se s ní. Teprve až se kočka i ostatní kočky plně zklidní, pustíme je opět k sobě. Strach a nedůvěru v kočičím kolektivu odbouráváme společným krmením, krmením koček z lidské ruky a společnými hrami, během nichž kočky občas pohladíme. Na kočky vlídně mluvíme, komunikujeme s nimi, naši lásku mezi ně rozdělujeme spravedlivým dílem a věnujeme se všem stejně. Žádnou z koček neprotěžujeme.

 

Když nic nepomáhá

Pokud je i přes veškerou naši snahu soužití koček v domácnosti po delší dobu vyhrocené, dochází k neustálým potyčkám a kočky jsou nervózní a nespokojené, bývá občas jediným možným řešením najít pro agresivní kočku novou rodinu, ve které bude jedinou kočkou. Někteří jedinci si na společnost ostatních koček nedokáží zvyknout nikdy. Toto rozhodnutí bývá pro majitele koček vždy nejtěžší, ale je zapotřebí si uvědomit a posoudit, co je nejlepší pro kočku samotnou. Nejideálnější je umístění kočičky k příbuzným nebo známým, kde je možné kočičku navštěvovat.

 

Agresivita vyvolaná nudou

Některé kočky se mohou začít chovat agresivně ke svému člověku a začít ho bez zjevné příčiny napadat. Vyskakují na něj do výšky, koušou ho a škrábou ostrými drápy. Kočka je velice inteligentní tvor a tímto chováním doslova volá o pomoc. Přestože ji její majitelé jistě velmi milují, může se stát, že kočka bývá po dlouhé hodiny sama doma a nepřekonatelně se nudí. Po příchodu páníčků domů proto reaguje takto neadekvátně. Důležité je vytvořit kočce dostatek zábavy v době, kdy není nikdo doma. Pořiďte vaší kočce škrabadlo, nakupte hračky a různé tunely, vytvořte jí prolézačku z lepenkových krabic, ve kterých můžete schovat nejrůznější pamlsky. Fantazii se v tomto případě meze nekladou. Po příchodu domů se kočce intenzivně věnujte alespoň čtvrt hodiny. Po zabavení kočky by se její chování mělo výrazně upravit. Některé kočky si však na život v bytě nezvyknou nikdy, a proto pro ně bývá nejlepší m řešením umístění ke známým, které mají domek se zahradou.

 

Nebuďte v tom sami

Při práci s agresivní a traumatizovanou kočkou nám může pomoci obrátit se na odborníka, který kočce v počátcích zvykání si na nové prostředí podá uklidňující léky. Při léčbě traumatizované kočky můžeme také využít přírodní medicínu např. Bachovy květy nebo homeopatii. Problémům s chováním koček se také věnují odborníci, kteří jsou nazývání behavioristé.

 

Nikdy neodpovídejte na agresivní chování kočky vlastní agresí

V žádném případě se nesmíme uchýlit k tomu, že bychom na agresivitu kočky odpověděli vlastní agresí. V tomto případě neplatí heslo „silnější vyhrává“ a fyzické či jiné tresty jsou tabu. Tresty nezpůsobí zlepšení celé situace, ale její vyhrocení a navíc často nenapravitelné poškození vztahu kočky k člověku a pozbytí důvěry. Proto není možné použít agresivitu jako řešení, nýbrž hledat její příčiny u naší kočky.

 

Naslouchejme svojí kočce

Je důležité zamyslet se nad tím, v jakých situacích a z jakého důvodu se naše kočka agresivně chová. Odhalení příčiny takového chování bývá začátkem úspěchu, neboť se můžeme takovým situacím snažit bránit a vyhýbat. Naslouchejme proto naší kočce, pozorujme ji, nepřehlížejme varovné signály a výsledky se určitě dostaví.

 

Text: Iva Kaprálková, www.sweetnozzles.unas.cz

Foto: Iva Kaprálková, redakce


Vanda Ročková
Aktualizováno: 19.11.2009 14:39:28
Napsáno: 19.11.2009 11:57:23

Forum.

Vložit príspěvěk

26.11.2009

Mája

Naše kočka bývá agresivní na psy ale kotatko ne ono si lehne a leží a je v pohodě.

27.11.2009

kathrinca

kočička je agresivná na psy, a psy zase na kočku :D to je normálne, chráni seba, svoje územie a najmä ak ma maličké :) a jaké staré je koťátko?? ak je maličké, tak to zrejme ešte nevníma:) ale zopár týždňové už dokáže poriadne syčať na psa :) alebo ak na neho neprská tak toho psíka musíte mať doma, koťátko si zvyklo a berie ho ako súčasť rodiny :)))

30.11.2009

Jitka

Před 5 týdny jsem našla kočičku asi 3-5letou podle veter.Mám vlastní 2 kočky-kocoura 5,5 letého od koťátka-je kastrovaný a kočičku2.5letou rovněž od koťátka-je kastrovaná.Jsou to nalezenci.Zvykly si na sebe i na dva psy a je mezi nimi vše v pohodě.Tato nová kočička,nevím jak dlouho byla vyhozená,není nemocná,ale je agresivní na uvedené dvě.Nevím si s tím rady.Zatím jí velký pes pouze viděl asi na 2metry a malý jí vidí denně v bytě.Sice zatím je vztah napjatý,ale udržitelný.Pouze s dvě našimi kočkami je to špatné.Kočička je honí,bezdůvodně,má dostatek místa-celé podkroví,které je obydlené,má svůj záchod,své misky s krmením.Naše dvě se doposud pohybovaly po celém domku,teď ne,jsou z ní vystrašení.Nechci o žádnou přijít,nebo aby se začaly toulat,když je chci mít pohromadě,tak je zle,nová kočička na ně útočí bezdůvodně.Připadá mě,že si chce osvojit celý dům a tyto dvě stávající vypudit.Je to možné? Chci zvolit kočičí kšíry a vodit jí vždy asi hodinu a tak jí nedat příležitost aby se prala.Naše kočky jí nenapadly ani psy,když jsem jí přinesla domů.Od veter.je prohlédnutá,naočkovaná,odčervená,odblešená.Díky předem za radu.

6.3.2010

handa

Máme doma kočičku, je ji 8 let staráme se o ni má všechno, nechává se hladit chodí za náma a lehá si na nás všechno v pohodě. Když ji chceme vzít k veterináři na očkování, jsme všichni od krve podtápaní pokousaní, prostě nemáme šanci. Dopadlo to tak, že si veterináře zveme domů, aby ji očkování dal, ale i když máme všichni včetně veterináře rukavice, nemáme šanci, takovou agresi jsem ještě nezažila. Je to kombinace perské kočky a kočky domácí a je chlupatá, chlupy jsou po celém bytě. Vyčesávat se nenechá, to je úplně stejná agrese. Proto 1 x ročně zveme veterináře k nám domů, aby kočku uspal a oholil. Teď se stalo to, že má kočka průjem a celý zadek včetně chlupů má od hoven. Veterinář může přijít až za týden a my jsme bezradní. Prosím o možné řešení, jak tuto situaci řešit. Kočičku máme strašně rádi a nechceme ji dávat pryč. Handa email: says@seznam.cz

28.7.2010

hana

Dobrý den, odpovídám na příspěvek Handy. Máme prakticky stejného kocoura. Je mu 8 let, od mala zvyklej na psy, ale né na kočky, a nyní když jsme zakoupili uzahradu, a objeví se tam kocour nebo kočka, je nepříčetnej, útočí na nás, jako bychom mohli my za to, že cizí kočka mu vlezla na "jeho" zahradu. A nebo je to možná i proto, že náš kocour chodí na vodítku a ostatní jsou volný......

27.10.2011

luccy

Dobrý den, po babičce mi zbyla kočička. Už 4 měsíce se s ní snažím skamarádit, ale je neustále agresivní, nenechá se pohladit, natož vzít do náruče. Jenom 2 měsíce trvalo než si vzala jidlo z ruky. Babička s ní vycházela dobře a takové problémy s ní nikdy neměla. Prosím poraďte mi, co s ní mám dělat. Nechat si ji nemohu, nový domov sice už pro ni mám, ale kdo si nechá agresivní kočku?

4.7.2012

Monik

Dobrý den, prosím poradte mi. Náš kocour měl tři nepříjemné nehody( srazilo ho auto, přidusil se a nakonec mu někdo, škoda, že nevím kdo ublížil). Dvě předešlé nehody kocourek ustál, ikdyž je venkovní, tak rekonvalescencí procházel doma, ale po tomto posledním zážitku nás napadá bezmyšlenkovitě. Už to trvá měsíc a je to čím dál horší. Snažím se s ním vycházet co nejlépe, máme ho moc rádi, ale třeba se mazlíme, já pak odejdu a on mě zezadu napadne opravdu bolestivě. Díky za nějaké zkušenosti

14.5.2013

Ema

Dobrý den, S přítelem máme 8 měsíčního, nevykastrovaného kocourka. Bydlíme v bytě 2+1. Ven ho nepouštíme a jedná se o kočku evropskou. Jako malé koťátko do 4 měsíců byl velmi hodný, přítulný a přátelský. Potom nastal zlom a kocourek se nechce mazlit, hladit, začal si značkovat své území (tedy náš byt) avšak největším problémem je, že na mě útočí. Nevíme s přítelem proč, a ani co s tím dělat. Většinou se někde schovává a pak když procházím, nečekaně zaútočí převážně na nohy, zahryzne se a zaryje drápy. Když takto zaútočil, dostal přes zadek, aby si nemyslel, že je to normální a že to může dělat. Většinou po takovém útoku se okamžitě běží schovat, protože ví, že to nesmí. Zvláštní je, že na přítele neútočí. Možná si myslí, že jsem slabší článek. V srpnu plánujeme jeho kastraci, myslíte, že to pomůže? Kocourka máme i přesto všechno moc rádi a rozhodně se ho nevzdáme. Už si nevíme rady, tak vás prosíme o pomoc.

2.6.2013

Lenka

Ema: Po kastraci se zmírní teritoriální chování, ale protože funkci varlat přebírají nadledvinky může to být otázka času a agrese se vrátí. Sama teď řeším problém s kastrovaným kocourem, mám ho z útulku, takže je neurčitého věku, je to dva měsíce co u něj proběhla říje a od té doby mě napadá, vrní a mazlí se a zničeho nic mi skočí po ruce. Měla jsem koček už víc a tohle chování jsem ještě nezažila.Většina kastrátů se sklidnila, nabrala něco málo na váze a vrátila se do koťěcích let.

21.7.2014

Lucie

Dobrý den. Ráda bych se podělila o vlastní zkušenost. Naše kočka nikdy nebyla velký mazel, a když se na ní šahalo v momentě, kdy jí to nevyhovovalo, tak po nás vyjela. Ale nějak jsme si zvykli nechat jí na pokoji. Jak ale byla starší, začalo se její chování zhoršovat. Od 10 let zní už byla taková mrzutá babička, začala nás napadat bez příčiny, pořád mňoukala, začala taky čůrat mimo záchodek. Nemocná nebyla, tak jsme zkoušeli kde co a nakonec nám moc hezky zabrali kočičí feromony Feliway. Používáme difuzér a ten zabral do dvou týdnů. Útoky a čůraní přestalo. Zase je to jenom ta stará netýkavá kočka  Ale už žádná agrese nebo naschvály.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz