Otravy psů a koček

Co je to otrava?

Otrava (intoxikace) je charakterizována jako patologický stav, který je vyvolán přítomností jedu (toxinu) v organismu člověka, zvířete, nebo rostliny. Některé intoxikace mohou proběhnout téměř nepozorovaně, jiné ohrožují postižené zvíře na životě a při neposkytnutí odpovídající terapie končí smrtí. Bylo propočítáno, že z deseti zvířat předvedených k veterinárnímu lékaři pro otravu, je intoxikací postiženo pouze jedno a zbývajících devět trpí nějakým jiným onemocněním, které není vyvoláno toxickou látkou. Intoxikaci totiž mohou svými příznaky napodobovat některá onemocnění trávicího traktu (např. zánět žaludku, tzv. torze žaludku, střevní neprůchodnost, zánět slinivky břišní), dále selhání ledvin nebo srdce, úrazy hlavy nebo epilepsie. U zvířat chovaných ze záliby se častěji setkáváme s otravami náhodnými, které většinou vznikají nepozorností nebo nevědomostí majitele, ale vyskytují se i otravy úmyslné, které jsou pak podle hodnoty otráveného zvířete klasifikovány jako přestupek nebo trestný čin.

Cesty průniku a typy působení toxinů

Jakým způsobem se toxiny do organismu zvířete mohou dostat? Až 90% všech otrav u malých zvířat je způsobeno perorálním příjmem toxinu – olízáním, vypitím nebo sežráním. Toxiny mohou do organismu proniknout také přes dýchací cesty – nadýcháním, např. při aplikaci různých sprejů nebo pobytem v uzavřené místnosti s vysokou koncentrací toxické látky. Další cestu vstupu představuje kůže, která bývá zasažena politím, nasprejováním nebo posypáním. Toxiny mohou do organismu vniknout také okem postiženého zvířete. Podle místa působení můžeme toxiny dělit na látky působící místně a celkově.

Místně působící toxiny poškozují pouze ty tkáně, se kterými jsou bezprostředně v kontaktu. Do systémového krevního oběhu se vstřebávají málo. Celkově působící toxiny jsou krví roznášeny do celého organismu, kde následně způsobují poruchy jednotlivých orgánových soustav (např. selhání ledvin, poškození centrálního nervového systému). Intoxikace se mohou vyskytovat jako akutní, tzn. že první projevy lze zaznamenat do několika minut nebo hodin. Akutní intoxikace bývá obvykle vyvolána jednorázovým přijetím toxinu (např. otrava čokoládou). Opak představují intoxikace chronické, dlouhodobé, které k projevu účinků potřebují opakovaný přísun toxinu v malých dávkách (např. otrava staršími typy přípravků pro hubení hlodavců).

První pomoc v domácnosti

Co tedy dělat, když vidíme, jak v útrobách našeho psa zmizelo několik granulí z nástrahy na hlodavce, nebo naše kočka právě dožvýkala list difenbachie? Optimální stav je, pokud se nám podaří dostat se k veterinárnímu lékaři zhruba do 30 minut až jedné hodiny po pozření toxické látky. V tom případě nemusíme zahajovat žádnou domácí první pomoc a své zvíře můžeme svěřit do odborné veterinární péče. Bohužel ne vždy máme veterinárního lékaře při ruce a v té chvíli přichází na řadu předlékařská první pomoc, jejímž cílem je zbavit žaludek našeho zvířete pozřené toxické látky nebo aspoň zabránit jejímu vstřebání do krevního oběhu. Pro vyvolání zvracení v domácích podmínkách můžeme použít 3% roztok peroxidu vodíku, který se běžně používá k dezinfekci drobných oděrek. Doporučovaná dávka peroxidu pro vyvolání zvracení je 15 ml na každých 10 kg hmotnosti psa. V případě vyvolání zvracení u menších psů nebo koček dávku peroxidu přiměřeně upravíme. Pro usnadnění dávkování si připomeňme, že polévková lžíce má objem 15 ml, dezertní – dětská lžíce 10 ml a kávová lžička 5 ml. Pokud zrovna nemáme po ruce peroxid, můžeme zkusit vyvolat zvracení pomocí aplikace ostré hořčice na kořen jazyka. Zvracení nikdy nevyvoláváme v případech, kdy zvíře pozřelo silné kyseliny, louhy, benzín nebo petrolej! Při otravách těmito látkami podáme pouze mléko, které může snížit jejich vstřebatelnost do krevního oběhu.

Zvracení také nikdy nevyvoláváme u zvířat, která jsou malátná nebo v bezvědomí, protože hrozí riziko vdechnutí nebo zatečení zvratků do dýchacích cest. První pomoc při otravě po nadýchání je jednoduchá – zvíře vyvedeme na čerstvý vzduch a co nejdříve transportujeme k veterinárnímu lékaři. Při zasažení kůže a srsti je vhodné zvíře důkladně očistit - nejprve opláchnout vodou, našamponovat a opakovaně oplachovat. Oči zasažené toxickou látkou opakovaně vyplachujeme vlažnou vodou pod dobu 5 - 10 minut a následně vyhledáme veterinárního lékaře.

První pomoc u veterinárního lékaře

Veterinárnímu lékaři sdělíte, kdy a jakým způsobem k otravě došlo. Pokud se vám podaří přinést s sebou předmět doličný (např. zbytek blistru s tabletami, které vaše štěně rozžvýkalo; sprej, kterým jste ošetřili vašeho psa; listy rostliny, kterou vaše kočka okousala;) zvýšíte naději na přesné určení toxinu a zahájení specifické terapie podáním protijedu (antidota). Bohužel ne vždy jsou tyto jasné důkazy otravy k dispozici, proto veterinární lékař po klinickém vyšetření psa a odběru vzorků pro laboratorní vyšetření většinou začne s nespecifickou terapií. To zahrnuje zprůchodnění dýchacích cest, sledování dýchání, kontrolu oběhového systému, tlumení případných křečí a podporu vylučování toxinu, např. pomocí injekčně navozeného zvracení, podáním laxativ (látek které urychlují průchod toxinu trávicím traktem) nebo výplachem žaludku a aplikací živočišného uhlí.

Pro příště

Mezi nejčastější otravy psů a koček patří intoxikace léčivy určenými pro lidskou potřebu (paralen, ibuprofen), alkaloidy obsaženými v čokoládě nebo kávě, nástrahami na hubení hlodavců a plžů, přípravky proti vnějším parazitům a domácími rostlinami. Příznaky, léčbou a hlavně prevencí těchto život ohrožujících otrav se budeme zabývat v příštích číslech.

Popis přiloženého obrázku:

Aplikace roztoku peroxidu pomocí lžičky u psa. Povytažením ústního koutku vytvoříme kapsu, do které aplikujeme obsah lžičky. Pokud máme pomocníka, může držet psovi hlavu v záklonu pro urychlení polknutí roztoku.

Autor: MVDr. Dagmar Vršková, Phd., Veterinární ordinace XENOPUS