06.02.13 Život s kočkou

Útočný kocourek

V srpnu jsem si přivezla tříměsíčního kocourka neznámé rasy. Byl částečně zanedbaný a s nemocnými oušky (roztoči). Protože byl poslední měsíc zavřený v garáži (před odvozem, aby neutekl), po příjezdu do nového domova byl jako v „ráji“. Od začátku byl mazlivý, zvědavý, ale pořád strašně kousal a drápal ruce. Neměl problémy s cestováním ke mně nebo na veterinu (očkování, ouška) a ani tam nedělal neplechu. Relativně v klidu si nechal doma čistit a léčit ouška, mohla jsem ho vykoupat a i sám si „řekl“ o postroj s vodítkem (pořád chce ven). V bytě má svojí místnost s oknem na vnitroblok, která je pro něj kompletně vybavená. První měsíc jsem ho tam nechávala jak přes den (pracovní doba cca od 6 do 17 hodin), tak přes noc. Když se dostatečně seznámil s bytem, může do všech místností, pokud nejsem v práci. Postupem času se k jeho chování přidaly i „špatné vlastnosti“.. Má dvě polohy: Buď je mazlivý, hravý, společenský a zvědavý, nevadí mu – tedy na první pohled – návštěvy, otírá se, nechá se pohladit a je s námi v „kolektivu“, nebo začne jak otočením knoflíku kousat, škrábat, útočí na hlavu a skáče na ruce i do výšky dospělého člověka. Nic moc ho pak nezaujme (ani hra, jídlo), jen mňouká a zlobí. Ruce mám až po lokty samý šrám a modřinky od zoubků a drápků. V současné době se léčí s plicními problémy. Po několika týdnech jsem si totiž všimla, jak rychle dýchá a při velké hře (honění či lovení hraček) se zastaví a musí „dodýchávat“. Občas mu dokonce bělala tlamička s čumákem. Určitě se dá pár těchto útoků přičíst jeho zdravotnímu problému, ale ne vše. Dostala jsem od lékaře feromonový obojek, který trochu pomáhá od mňoukání u dveří a také už nechce tolik ven. Ale mívá pak (jakoby schválně) záchvaty plné agresivních výpadů a kousání do lýtek a kotníků. A pak zase leží a nechá se pohladit, nebo sám chodí a lehne si ke mně a vrní. Je prostě jako vyměněný… Teď mám také problémy ráno, když odcházím, protože už ví, že bude sám. Sice jde do pokojíčku, neutíká a neschovává se, ale při snaze ho pohladit (jako na rozloučenou), kousne. Přiznám se, že jsem strašně unavená a nevím, jak reagovat. Trestání u kočky je problém – nefunguje mi tlesknutí ani razantní pohyb rukou a ani opakování „povelu“. Několikrát jsem jej zavřela do pokojíčku na pár minut po útoku a pak po puštění byl klidnější a šel si třeba hned lehnout. Jen to zavírání nechci mít spojené s tímto pokojem a pak vlastně odchodem do práce. Aby neměl pocit, že je to také za trest. Na druhou stranu je naučen (opakovala jsem „místo“ a chválila), že při nandávání jídla do misky nesmí na linku a sedí na snížené poličce, otírá si tlamičku o roh, nebo má na lince jen tlapky  a kouká. V tu chvíli je zlatý. Není ještě kastrovaný – pan veterinář chce až po dosažení jednoho roku. Děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď:

Ranní a večerní aktivita je u koček normální, zvlášť u kocourka, který žil 3 měsíce venku. To je doba, kdy je aktivní i přirozená kořist (myšky, ptáci) a kdy jsou kočky chráněné šerem a tím pádem jsou nenápadné. A je to i doba, kdy jste aktivní vy – před odchodem a po příchodu z práce. Jinak kocour den proklimbá a „profláká“. Zkuste ho trochu zabavit během dne: Do obvyklé misky dejte jen část granulí a zbytek nejprve rozneste po bytě nebo jeho pokojíčku (dejte něco nahoru na pozorovatelny, něco na zem, na okno atd.) a když uvidíte, že granulky našel, udělejte mu to ještě těžší. Některé granulky přiklopte kelímkem od jogurtu, jiné dejte do přepravky na vajíčka a tu přilepte lepicí páskou k těžšímu prkénku, aby ji nemohl zvrhnout a vysypat, ale musel je tlapkou lovit. Do krabice od bot vyřízněte díry na tlapky v bocích i ve víku (také přilepit páskou) a ukažte mu, jaké dobrůtky dáváte dovnitř. Podobně lze udělat pyramidu z roliček od toaletního papíru – slepit je dohromady a připevnit je ještě k podložce nebo ke svislé stěně skříňky, aby zase musel granulky a jiné pamlsky tlapkou vytahovat. Jídlo se dá také schovat pod starý ubrus nebo prostírání, pod list papíru apod. Tyhle schovávačky pozměňujte, střídejte a dávejte je na různá místa, ať se nenudí a „maká“. Také voda kočky velice baví. Váš kocourek sice nesmí na linku, ale v umyvadle nebo ve vaně by se mohl vyřádit s kapajícím kohoutkem. Dobrá je taky kočičí fontánka. Ve vaně si kočky rovněž rády hrají s malými míčky, protože se jim po stěně vracejí, a tak se vlastně samy pohybují. Ještě se ke hře hodí velké krabice - otevřené i zavřené, s dírou i bez, se závěsem přes díru jako s oponou, se starým svetrem navlečeným na krabici nebo mezi dvěma krabicemi jako tunel atd. Krabice mu po 1-2 dnech zevšední, tak ji vyhoďte a přineste novou. Myšku na setrvačník nebo plyšovou na provázku zkuste schovat pod starý ubrus. Budete-li kocoura chtít podpořit v aktivitách, berte vždy do ruky nějaké mávátko či tyčku. Nikdy na tyhle věci nesahejte holou rukou. Ruka je totiž teplá a reaguje na zatnutí drápků a zubů, což jen podpoří kocourovo lovecké nadšení. S mírou (s ohledem na jeho zdravotní stav) lze využít i laserové ukazovátko, po kterém kočky šílí.
Tak to bychom měli vylepšené prostředí. A teď jak kocoura odradit od útoků: Ideální je sprej Pet Corrector, který napodobuje syčení hada, husy či labutě a kočky z něj mají pořádný respekt. Ten byste měla mít vždy u sebe. Jakmile uvidíte, že vás kocour zaměřuje pohledem a chystá se k útoku, zasyčte, ale nedívejte se přitom na něj, ani na něj nemiřte. Jen vezměte lahvičku viditelně do ruky a udělejte kravál. A dál si ho nevšímejte a nemluvte na něj. Uvidíte, že po pár zasyčeních už si dá pozor. Musíte být důsledná a brzy bude stačit jen vzít lahvičku do ruky nebo syknout ostře mezi zuby.
Zavírání kocoura za dveře je také v pořádku, ale nemusíte ho nosit do jeho pokoje – prostě ho vyšoupněte (v klidu, něžně, bez plácání a křiku) za první dveře a pár minut počkejte, až vychladne, a zatím si najděte Corrector pro jistotu…
Kocourka nikdy nehlaďte dlouho a vždy pozorujte (po očku, kočky nesnášejí upřený pohled) jeho ocas – před útokem se začne špička pohybovat. Oční panenky se rozšíří, pohled je upřený, a uši ztuhnou a jdou trochu do stran. Při prvních známkách (raději ještě dřív) kocoura z klína klidně sundejte a připravte se zasáhnout zasyčením, ať už sprejem nebo jen pusou. Čím méně často k útokům dojde, tím dříve toto chování „vyhasne“.
Kastraci příliš neodkládejte a jakmile to zdravotní stav dovolí, zbavte ho testosteronu, než se z jeho útoků stanou pravidelné naučené rituály. Ty se už potom těžko odbourávají.
Doufám, že alespoň něco z mých doporučení bude mít úspěch a u vašeho kocourka převládnou kladné vlastnosti.

MVDr. Hana Žertová

 

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz