Kočka Čikitka


„Mňau mňau mňáááááááááááááůůůůůůů mňau, malá paničko, pusť mě dovnitř,“ škráb, škráb, škráb škráb. „Mňau mňau mňau mňaauu!!!“ Evička procitla. Ještě než stačila otevřít oči, už si uvědomila, že má kočičku a jsou prázdniny.

 

Hurá! Vstala tak rychle, že by se maminka nestačila divit, kdyby to viděla, protože vstávání do školy, to je horor. Evička bosky přeběhla ke dveřím a otevřela je. Kočička Čikitka se doslova vřítila dovnitř. Skočila na postel, na židli, rozběhla se po stole a „lovila“ papírek od bonbonu. Čikitku měli doma už týden, ale pro Evičku to stále bylo nové a úžasné. Koťátko si vyškemrala. Mají sice psa, vlčáka Kazana, ale ten je tatínkův, chodí s ním do služby a s Evičkou si moc nehraje. Zato koťátko je hravé až až.

 

„Co tady vyvádíte?!!“, ve dveřích se objevila Eviččina maminka Olga. „Vždyť je teprve půl osmé.“ „Čikitka už si chtěla hrát.“ „To vidím, hra se jmenuje dělání nepořádku. Za chvilku přijď na snídani.“

 

„Rohlíky s máslem a sýrem? Já mám hlad na rohlík se šunkou, nebo mám hlad na koláč se švestičkami.“ „To si pleteš hlad a chuť,“ zasmála se Olga. „Nepletu, vážně mami, mám hlad na koláček.“ Evička si pohladila bříško, aby ten koláčkový hlad zdůraznila. „Nevymýšlej si a pusť se do jídla.“ K talířku s rohlíky Olga postavila ještě hrnek kakaa. Pak vzala ze spížky granule a nasypala je do kočičí misky. Čikitka se k ní radostně rozběhla, ale když zjistila, že jsou to jen granule, zatvářila se zklamaně. „Mňau Mňaaauu!“ „To víš, že ti rozumím, ty máš hlad na kapsičku, ale ta bude až večer.“ „Mňau mňau velká paničko, do večera je času aspoň na tři kapsičky. Mňau.“

 

Štěpán, Eviččin tatínek spal po noční, ale Kazan nemohl u tak důležité části dne, jako je snídaně, chybět. Šikovně si otevřel dveře do kuchyně a Olga se otočila právě včas, aby uviděla Kazanův čumák mezi dveřmi. „No tys nám tady chyběl,“ řekla se smíchem.

 

Kazan není vybíravý. Sežral Čikitčiny granule, pak si sedl vedle Evičky a když se Olga nedívala, dávala mu Evička kousky namazaného rohlíku. Polykal to bez kousání. Chlamst. A už čekal na další. To, co si vyžebral, případně „našel“ na stole, mu chutnalo mnohem víc než psí granule.

 

Po snídani šla Evička s Čikitkou na zahradu, Kazan s nimi. Chvilku je pozoroval při hře, lehl si do trávy do polostínu a nakonec usnul.

 

Olga umyla nádobí a dala se do vaření. Dnes se rozhodla pro gulášovku, tím potěší Štěpána a pro bleskový koláč se švestičkami, jak říká Evička. Mají ještě pár kompotů a brzy bude čerstvé ovoce. Koláč chutná všem i Simoně a jejím dětem – Lucce a Lukášovi, kteří dnes přijdou na návštěvu. Simona bydlí na sídlišti, nemá babičku na venkově, ani žádnou chatu a tak je moc ráda, že může s dětmi jezdit za Olgou. Děti si pohrají na zahradě, a když je horko, můžou si na kole zajet k rybníku.

 

Olgu z jejích myšlenek vyrušil Eviččin smích a pokřik. Vykoukla z okna. „Ale už mazejte z těch záhonů!!!“ „To já ne, to Čikitka, já ji z nich právě vyháním a Kazan mi přišel na pomoc,“ vymlouvala se Evička. Než jí Olga stihla něco peprného odpovědět, uviděla pestrobarevně oblečené cyklisty – Simonu s dětmi. Evička jim letěla otevřít. Olga zase letěla zkontrolovat troubu. A Kazan zaštěkal na přivítanou.

 

„Tak co je nového? Co ten mňoukající přírůstek do rodiny?“ S úsměvem vyzvídala Simona. „Ani se neptej. Je to pěkná potvora. Jako pelíšek využívá Kazana, leží si na něm pěkně pohodlně a on se ani nehne, aby ji nevzbudil. Celá rodina jí dělá vrátné, protože kočička se chce pořád courat, mlsná je jak koza, přesněji řečeno, mlsná je jak naše Evička a taky je zvědavá a všetečná. Všude vleze, všechno ji zajímá. Například zahradničení, ta druhá část slova jí jde báječně. Co zasadím, to vypleje.“

 

Rozdováděné děti přinesly kotě ukázat Simoně. Ta si vzala Čikitku na klín a ta předvedla tu nejhodnější kočičku pod sluncem. Způsobně ležela na klíně, při hlazení blaženě vrněla a tvářila se, že rozumí všemu, o čem si povídají. „Nevěřím, že by tohle kotě umělo zlobit,“ řekla Simona. „Vidím, že jsi akorát tak zralá na pořízení kočky,“ zasmála se Olga. „Jo jo, mami, pořídíme si taky koťátko,“ nadšeně vykřikovali Lucka s Lukášem. A Simona jim to slíbila.

 

Text: Lenka Novotná

Foto: Jindřich Pachta

www.volny.cz/nakladatellynx


Vanda Ročková
Aktualizováno: 13.4.2012 21:47:57
Napsáno: 13.4.2012 21:46:30

Forum.

Ještě nikdo nediskutoval.
Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz