DOPRAVA ZDARMA OD 899 Kč
Věrnostní program
VETERINÁRNÍ PORADNA
Blog
Reklamace
499 399 626
Kočka-lovec...
...nebo pokojový tygr?
Domestikace koček
Postupem času si lidé začali kočky pořizovat i pro svoji osobní potěchu, neboť zjistili, že kočka je výborný společník. Když se přeneseme do dnešní doby, nemůžeme si nevšimnout, že se neustále zvyšuje počet koček žijících společně se svými majiteli v bytech a domech. Některé kočky mají stále pravidelný přístup k venkovnímu prostředí, avšak vzrůstá počet koček, které jsou odchovávány pouze v bytě. Ptáte se, co je správě? Má být vaše kočka především lovec a pohybovat se ve volné přírodě, nebo má vést raději bezpečný, avšak nudný život v bytě? A jak je to s kočkami šlechtěnými, mají potřebu venkovního prostředí? V tomto článku se pokusíme nad těmito otázkami zamyslet.
Kočky zvyklé od útlého věku na venkovní prostředí
Pokud je kočka od útlého věku zvyklá na pravidelný kontakt s venkovním prostředím, bude vyžadovat tento kontakt pravděpodobně již po celý život. Pokud bychom jí její pravidelné procházky ven odepřeli, mohlo by to způsobit poruchy chování kočky. Kočka by se začala životem v bytě velice nudit, venkovní prostředí by ji stále více lákalo a svoji nespokojenost by začala dávat najevo chováním, které my, lidé, chápeme jako nevhodné. Jako příklad si můžeme uvést napadání svého člověka, značkování bytu atd. Jistě se mnou budete souhlasit v tom, že by taková kočka využila každé vhodné příležitosti k útěku.
Šlechtěné kočky a život v bytě
Oproti kočkám, které jsou zvyklé na pravidelný kontakt s venkovním prostředím, kočky šlechtěné bývají již od narození zvyklé většinou pouze na život v bytě. Z důvodu velké vytíženosti rodin se tyto kočky stávají čím dál častěji novými členy rodiny. Tyto kočky nikdy venkovní prostředí nepoznaly, tudíž by se dalo říct, že kontakt s ním ani nevyžadují. Ale všimněme si, že ani je nenechává venkovní prostředí lhostejné. Rády tráví dlouhé hodiny na parapetu okna a pozorují dění venku, které jim pomáhá krátit si dlouhé chvíle. Občas se za oknem mihne pták, a pak se i bytová kočka jako mávnutím kouzelného proutku změní v lovce. Všechny svaly v jejím těle se napruží a kočka jako v transu číhá na svoji kořist. Lovecké pudy kočka neztratila šlechtěním, ani chovem v bytě, s těmi se kočka prostě rodí.
Ani kočky chované v bytě neztratily lovecké pudy
Z vlastní zkušenosti mohu posoudit chování mých šlechtěných koček, které vždy dění za oknem bedlivě pozorovaly. A když jsme doma nechali okno zasíťovat a ony mohly dýchat čerstvý vzduch, čumáčky přímo větřily nové pachy. Viděla jsem na nich, že je okolní prostředí velice zajímá. Zpočátku jsme bydleli v panelovém domě a neměli jsme tedy možnost pouštět kočky ven. Proto jsem kočkám život v bytě zpestřovala procházkami. Tyto výlety byly naprosto bezpečné. Kočky byly v postrojku a na vodítku. Myslela jsem si, že je to nebude ani nijak zvlášť lákat, ale jakmile jednou venkovní prostředí okusily, stačilo před nimi ukázat postrojek nebo vodítko a hned radostně běžely ke dveřím. K procházkám jsem využívala klidná zákoutí, chodili jsme hlavně do lesa a na místa, kde jsme měli největší jistotu, že nepotkáme psy. Pravda, procházky to byly zajímavé i pro mě, protože ne vždy se šlo tam, kam jsem měla namířeno já, ale tam, kam chtěly jít mé kočky. Postupem času ale kočky naši trasu znaly a šly po ní takřka vzorně. Moc jsem tyhle naše společné výlety milovala a těšila se na ně.
Zájem o venkovní prostředí
Velký nárůst zájmu o venkovní prostředí jsem u koček zaznamenala po přestěhování do domku na vesnici. Zde měly přírodu jako na dlani, z okna už to ven nebylo tak vysoko jako tomu bývalo v panelovém domě a venkovní prostředí je začalo lákat o hodně víc než dříve. Měla jsem o moje kočky strach a volně ven bych je nikdy nepustila. Venku by jim hrozilo nebezpečí týkající se divokých koček, nemocí, zlých lidí a samozřejmě projíždějících aut. Navíc z pohledu toho, že moje kočky byly chovné, hrozilo by nežádoucí nakrytí cizím kocourem, zanesení různých nemocí do chovu apod. A tohle jsem riskovat rozhodně nechtěla. Moje kočky jsou ale od přírody vynalézavé, a tak si začaly hledat cestu k procházkám ven samy. Jedna z našich koček se protáhla střešním oknem na střechu, jiná zase skočila z balkonu, kde chvíli předtím předstírala vyhřívání na sluníčku. V tu chvíli mi bylo jasné, že je něco špatně, naše kočky jsou nespokojené a u nás doma se bude muset něco zásadního změnit.
Seznamování koček s venkovním prostředím
Z počátku jsem nevěděla, co si počít. Tak jsem trávila skoro každé odpoledne obcházením domu s našimi kočkami na vodítku. A vzhledem k tomu, že máme doma kočky celkem tři, zabralo mi to opravdu hodně času. Po nějaké době, když si kočky na okolí domu zvykly, odvážila jsem se pustit je na oplocené zahradě bez vodítka. Nechala jsem jim ale postrojek, za který bych je mohla lépe chytit, pokud by to bylo potřebova. Kočky byly náramně spokojené, důležitě obcházely zahradu a kupodivu je svět za plotem ani nijak zvlášť nezajímal. Trnula jsem strachy při každém jejich rychlejším pohybu, a když radostně pobíhaly po zahradě a provozovaly svoje oblíbené honičky, krve by se ve mně nedořezal. Ale kupodivu se nestalo nic špatného, kočky vždy zůstávaly jen na oplocené zahradě. Nikdy jsem je ale nepouštěla z vodítka bez dozoru. Tohle řešení se mi ale po čase zdálo komplikované, neboť jsem kočky musela vždy při jejich pobytu na zahradě hlídat a na to jsem každý den čas neměla.
Všichni jsme doma přemýšleli, jak tuto situaci vyřešit, až jsme se rozhodli zbudovat kočkám na zahradě prostornou voliéru. Mají do ní přístup zadními dveřmi domu a když jsme doma, tak si mohou chodit ven, kdy je to jen napadne. Kočky jsou moc spokojené, že mohou být venku a já jsem klidná, protože vím, že se jim tam nemůže nic zlého stát. Občas neodolám pokušení a pustím je na oplocené zahradě, ale vždy jen pod dozorem. Moje kočky jsou zkrátka příkladem toho, že i šlechtěné kočky venkovní prostředí hodně láká.
Pár rad do začátku
Pokud se rozhodnete vaši kočku pouštět ven, mějte na paměti, že toto rozhodnutí děláte na delší dobu. Pokud vaše kočka venkovní prostředí jednou okusí, bude se procházek venku dožadovat a jejich odepření by mohla považovat za zradu či trest. Vaši kočku zvykejte na venkovní prostředí pomalu a postupně. Nejprve ji přivykejte na postrojek a vodítko. Otevřete dveře a počkejte, až vaše kočka sama dospěje k rozhodnutí vyrazit ven. Vše je pro ni venku nové, venkovní prostředí je pro ni cizí, a tak se může stát, že z počátku bude sedět jen na prahu domu a při prvním neobvyklém zvuku zaběhne zpět do bezpečí. Při častějším opakování bude vaše kočka čím dál více smělejší. Z počátku vyjde na dvorek, poté obejde dům a nakonec se bude pohybovat po celé zahradě. Nikdy kočce neukazujte prostředí mimo váš pozemek, pokud nechcete, aby tam později chodila. Pokud zamíří mimo zahradu, řekněte jí důrazně „NE“ a odveďte ji zpět do bezpečí zahrady.
Vaši kočku nepouštějte z vodítka již po pár návštěvách venkovního prostředí, vše vyžaduje delší dobu zvykání. Na vodítku vyrážejte na zahradu pár měsíců, až budete mít jistotu, že vaše kočka okolí domu dobře zná. Pokud se rozhodnete kočku z vodítka pustit, dělejte to jen na dobře oplocené zahradě. Pamatujte na to, že kam kočka strčí hlavu, tam se zpravidla vejde celá. Proto nejprve důkladně obejděte okolí vašeho domu, opravte plot a zamezte kočce přístup na místa, kam by mohla zalézt. Dejte pozor na stromy či kůlny, přes které by se mohla dostat na okolní zahrady, vše důkladně zabezpečte, případně pro výlety kočky na zahradu vyčleňte opravdu bezpečné místo. Nikdy vaši kočku nepouštějte volně na zahradu bez vašeho dozoru. Stačí, když za plotem uvidí něco zajímavého a neštěstí může být na světě.
Pobyt venku by měl být pro kočku především bezpečný
Nejbezpečnější způsob, jak vaše kočka může být venku a zároveň v bezpečí je vybudování voliéry. Tato voliéra musí být zabezpečena i shora, neboť kočky výborně šplhají a mohly by tak voliéru přelézt. Voliéru stavte nejlépe tak, aby její část sousedila se stranou domu a kočka do ni mohla v době vaší přítomnosti vcházet buď dveřmi, nebo například pootevřeným oknem. Pokud budete budovat voliéru mimo váš dům a kočka nebude mít možnost vcházet do domu, mějte na paměti, že jí tam musíte zbudovat bezpečné zázemí. Součástí voliéry musí být místo, kam se kočka bude moci schovat při nepřízni počasí. Ve voliéře musí mít kočka přístup k vodě a k potravě. Voliéru nepoužívejte v žádném případě jako trvalé obydlí pro vaše kočky, mohl by se tak narušit vztah mezi vámi a vaší kočkou.
Závěrem
Jistě mi potvrdíte, že venkovní prostředí je pro kočky přirozené, a tak není správné, aby jim ho člověk odepíral. Ale je na člověku, aby posoudil, do jaké míry je venkovní prostředí pro jeho kočky bezpečné. Myslím, že pravda se skrývá někde uprostřed, kočkám by se měla poskytnout možnost kontaktu s venkovním světem, ale měla by to být především možnost bezpečná.
Text a foto: Iva Kaprálková
Chovatelská stanice britských koček SweetNozzles, CZ