Viktorka - příběh psaný životem

Viktorka je jedna z mnoha koček, se kterými se osud příliš nemazlil. Naštěstí existují lidé, kteří nejsou lhostejní k budoucnosti těchto živých tvorů. Viktorie se k nám dostala z jedné poměrně velké komunity toulavých a opuštěných koček, které žili na opuštěném místě, kde se mezi sebou nekontrolovatelně množily a jejich jediným zdrojem potravy byla strava určená prasatům.

Před několika týdny jsme měli první zkušenost s jednou kočičkou právě z této komunity, kterou se podařilo odchytit. Jelikož jsme zrovna v té době měli volné místo pro nový přírůstek, tak jsme se jí ujali. S odstupem času musíme konstatovat, že většina těchto tvorečků má za sebou velmi špatné zkušenosti s lidmi a jejich důvěra k člověku je na bodu mrazu. Ani tato kočička nebyla výjimkou. První týden strávila převážně v úkrytu pod ústředním topením a nikdo se k ní nemohl přiblížit. Vzhledem k tomu, že již delší dobu odmítala jíst a pila velmi málo, byli jsme rozhodnuti, že jí budeme muset krmit násilím. Naštěstí jsme k této variantě nemuseli přistoupit. Ostatním kočkám totiž nebyla její situace lhostejná a nějakým způsobem docílily toho, že se rozhodla opustit svůj provizorní úkryt a začlenila se mezi ně. Během následujících dnů se pohybovala po celém domě naprosto beze strachu. Díky tomu bylo získávání její důvěry mnohem snadnější. Po pár dnech se situace natolik zlepšila, že nám dokonce dovolila téměř jakoukoli manipulaci včetně koupele. Postupně jsme jí začali rozčesávat srst. Teprve potom jsme mohli podrobněji řešit její zdravotní stav. Sérií veterinárních vyšetření jsme zjistili, že naštěstí netrpí žádnou vážnou chorobou a její největší zdravotní komplikací je zánět střev, což se dalo očekávat vzhledem k její předchozí životosprávě. Dále jsme zjistili, že její polodlouhá srst je plná parazitů, ale nikoliv blech, jak jsme očekávali, ale vší. To pro nás bylo poměrně překvapující. Nicméně předepsaná léčba bez problémů zabrala a malá kočička byla během pár dní zcela zdravá.Také její důvěra k lidem se natolik zlepšila, že mohla téměř okamžitě odejít do nového domova. Ujala se jí jedna milá rodina a dnes je z ní největší mazlíček a miláček.

Díky těmto zkušenostem jsme příliš dlouho neváhali, když jsme byli požádáni, abychom si vzali k sobě další kočičku z této komunity. A tak se k nám dostala Viktorie. Jednalo se o 5-6ti měsíční slečnu, která svým vzhledem nápadně připomínala mainskou mývalí kočku. Vzhledem k tomu, že jsme dozvěděli, že se jedná o sestru kočičky, která u nás byla před Viktorkou, předpokládali jsme stejný nebo alespoň podobný průběh jejího pobytu u nás. Opak byl ale pravdou. Viky byla od prvního dne velmi společenská a hned první večer si k nám přišla lehnout na postel. K našemu velkému úžasu si ustlala hned vedle našeho psího miláčka. V průběhu dalších dnů si tato malá princezna zcela podmanila všechny členy rodiny a to včetně těch zvířecích, což nás naplňovalo optimismem. Když jsme se dozvěděli, že milá rodina, která má u sebe její sestru, se rozhodla vzít k sobě i Viktorii, byli jsme nadšení. Bylo to naprosto dokonalé. Co víc bychom si pro ni mohli přát? Vše se zdálo být dokonalé - nový domov v milující rodině a navíc ve společnosti své vlastní sestry. Jediný zádrhel byl v tom, že si Viktorie přinesla ze svého předchozího působiště dost nepříjemnou plíseň, která jí pokrývala téměř dvacet procent těla. Dohodli jsme se, že jakmile tento zdlouhavý (nikoliv nevyléčitelný) problém odstraníme, tak může hned odcestovat za svou novou rodinou. Všechno šlo naprosto skvěle, plíseň pomalu ustupovala a Viktorku od nového domova dělilo jen pár dnů. Nikoho z nás by ani ve snu nenapadlo, že by se na tom mohlo něco změnit…  Ale jak už to tak někdy bývá „člověk míní, život mění“.

Všechno začalo tím, že jsme u ní zpozorovali, že velmi špatně dýchá. Také začala mít záchvaty kašle. Příznaky jsme přisuzovali nachlazení, ale přesto jsme se rozhodli zajet s ní na místní veterinární kliniku. Nejprve jsme trochu znervózněli, když veterinářka během poslechu Viktorie dost výrazně zvážněla a začala jí podrobovat sérii různých testů a vyšetření. Bohužel se její podezření potvrdilo. Viky má problém se srdcem. Prokázalo se, že se jedná o nefunkční srdeční přepážku (tzv. HCM) a vzhledem k infekcím, které si v minulosti prodělala, se tento problém stal kritickým. Navíc se ukázalo, že její plíce jsou již zčásti naplněné tekutinou, proto má obtíže s dýcháním. Po těchto šokujících informacích jsme se bez mrknutí oka shodli na tom, že ji v tom nenecháme a budeme bojovat s ní. Přestože jsme nemohli ignorovat fakta o jejím zdravotním stavu a ani to, že prognóza je jeden až dva roky života (za předpokladu, že bude pravidelně brát velké množství léků), byli jsme odhodláni udělat vše, co je v našich silách, aby u nás Viktorka mohla vést spokojený a plnohodnotný život. To mimo jiné znamenalo, že jsme doma museli učinit spoustu úprav a nejrůznějších opatření, abychom jí co nejvíce usnadnili život. Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou jsme se museli zabývat, bylo omezení jejího styku s nemocnými kočkami. Pro Viktorku i obyčejné nachlazení může mít katastrofální následky. Dále jsme museli všechny pelíšky vybavit plenami, neboť léky na srdce, které musí pravidelně několikrát denně užívat, jí sice pomáhají, ale špatně se vyrovnává s jejich vedlejšími účinky (pomočování, zvracení, průjem). Dále nám bylo doporučeno učinit vhodná opatření, aby se Viktorka nemohla dostat z bytu ven ani na zahradu (abychom eliminovali možnost jejího nachlazení a vlivu možných alergenů). To není zrovna jednoduchý úkol, když ostatní kočky na zahradu chodí. Nicméně ani na chvilku jsme si nepřipustili, že by to kdokoliv z nás vzdal. Léčba Viktorky byla sice od počátku nákladná, ale její částečné zlepšení nám dávalo motivaci do dalšího pokračování. Když už jsme se pomalu začali smiřovat s tím, že s ní nikdy neoslavíme její třetí narozeniny, tak nám svitla malá hvězdička naděje v podobě odborné konzultace na specializované veterinární klinice. Tam jsme se dozvěděli, že tento srdeční problém lze řešit operativní cestou. Samozřejmě že nic není zadarmo a takováto operace vyjde řádově na desítky tisíc korun a navíc vám nikdo nemůže předem zaručit stoprocentní úspěšnost zákroku, ale i tak jsme měli radost, že nějaká šance (i když nepatrná), existuje. V každém případě pevně věříme, že se nám potřebnou částku podaří ušetřit dříve, než bude pro Viktorku příliš pozdě. Doufáme, že tento smutný příběh „naší“ malinké princezny bude mít šťastný konec.

Beatriz Motalová, OS Další šance
www.dalsisance.cz, Info@dalsisance.cz