Pínulka, smutné rozloučení


Milovaná Pínulko, stále tě mám plnou hlavu. Nevím vůbec, kde začít. Setkání s tebou bylo velmi krátké, velmi smutné, ale velmi cenné a poučné.

Někdy v druhé polovině června jsme přijali černou vyhublou kočičku Pínu z Plzně. Pínulku krmila naše dobrovolnice Alice na sídlišti Skvrňany. Jednoho dne ji viděla jen tak ležet, kočička nebyla schopná se zvednout a byla takřka bez života. Před případným nebezpečím v podobě psa či zlého člověka by neměla v tak žalostném stavu vůbec žádnou šanci. Holky z Plzně - Alice s Alenou – neváhaly a domluvily umístění v útulku, Pínulku zajistily a přivezly ji nakonec domů do Vrbičan. Zde je video a foto z prvního dne: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Plzne_-_kocicka_Pina_19.6...., http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/navsteva_-_utery_19.6.2012_-_jedna_... - nyní už to nejsou pro nás paní Alena a paní Alice, v tuto chvíli už jsou Alice s Alenou - naše SRDÍČKOVÉ holky.

Úplně první domněnka při pohledu na Pínulku byla, že má zřejmě některou ze smrtelných nemocí. Vždyť tolik placatá kočička, to se jen tak nevidí. Měla jakoby vodnaté a plynaté bříško, velmi špatnou srst a vystupující páteř. Jeden by řekl, že má smrtelnou formu FIP. Od prvního pohledu nemocné kočičky s mokrou formou FIP jsou placaté, i když jsou plné tekutiny. Ačkoliv jsme nechali Pínulce vyšetřit krev i stolici a zajistili všechna dostupná vyšetření, byla veterinárně i laboratorně „zdravá“, ale vzhledem připomínala zvířátko před koncem. Dalo by se říct, že vypadala jako kočičí troska.

Asi druhý až třetí den pobytu Pínulky v útulku ji přepadl naprosto nezvladatelný průjem. Pínulku jsme měli chvíli v kleci na terase, poté jsme ji kvůli vedru přestěhovali do hlavní budovy. Nakonec Pína putovala opět na terasu, neboť průjmy byly až tak zásadní, že z ní vycházely proudy vody. Několikrát se zapáchající „tekutina“ dostala i mimo klec.

Protože byla kočička nemocná a dehydrovaná, byla čas od času na infuzích: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Pina_na_infuzi_26.6..... Po všech vyšetřeních, která neodhalila žádný vážný problém, bylo nutné zajít o krok dál. Paní doktorka rozhodla, že je nutné ji otevřít, neboť vše napovídalo nespecifickému zánětu střev. Pínulka byla operována a byly jí odebrány vzorky střev určené k histologii. Pínulka po operaci 29.6.2012: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Pinulky_prvni_kasick.... Po odebrání vzorků jsme museli dodržovat přísný režim a kočičku „rozkrmovat“ pomaličku a postupně pouze mletými dietami. Postupem času jsme přešli na stravu pevnější až standardní. Pořád se však jednalo o diety.

Na výsledky histologie jsme čekali šílených čtrnáct dní. Až nakonec, v den svatby mé mladší sestry Bohdanky, když jsme byli v Opavě, přišla SMS od naší paní doktorky, ve které se psalo o Pínulčině problému.14. 7. 2012 „Známe výsledky histologie střeva kočičky Pínulky.“ Zítra jedu na veterinu, po náročné sobotě a v rámci veteriny již nestihneme přijímat žádné návštěvy. U Pínulky byl v jednom odebraném vzorku diagnostikován hnisavý zánět střeva (nespecifický zánět střev) a další kousek střeva je autoimunitní. Zítra nám paní doktorka vše vysvětlí a nasadí léčbu, která by měla/mohla zabrat.

Pínulce byla nasazená léčba kortikoidy, postupně se dávka snižovala, až se léky podařilo vysadit úplně. Mezitím jsme kontrolovali kakání. Poté přišel průjem, ten se ale podařilo zastavit krátkou léčbou antibiotiky.

V říjnu přišel velký zlom, kdy Pínulka začala mít opět vodnaté průjmy. Kočičce byly opakovaně nasazeny kortikoidy. Aplikovaná dávka byla nižší, než na jaké začínala. Mezitím jsme objevila, že má ukrutně zánětlivou tlamičku. Z tlamičky se na nás šklebily ohromné a zarudlé fleky. Pínulka byla na veterině „pečená vařená“ a doma v útulku strávila několik dní na karanténě. Bohužel, biochemie potvrdila pomalu a jistě selhávající játra. Paní doktorky si nad ní lámaly hlavy. Jakýkoliv lék byl bojkotován její imunitou, či nesměl být kočičce nasazený, neboť se neslučoval s léčbou kortikoidy. Pínulka skončila na infuzích, ale poté ani ty nebyly možné, neboť měla slabé žíly a infuze nekapala. Zavodňovali jsme ji tedy pod kůži. Pínulka spadla úplně na dno. Jakmile prolétl útulkem nějaký vir, vzal si za oběť automaticky Pínu. Co čert nechtěl, Pínulka slintala a začal boj s kalicivirem. Do toho všeho v laboratoři diagnostikovali další problémy. Víc než týden jsme se prali se slintáním, až zoubky cvakaly. Přesto byla statečná a hladem kousala kousky potravy. Zkoušeli jsme naprosto vše – stravu mixovanou, měkkou i pevnou.

Na chviličku přišlo vysvobození, slintání bylo na ústupu a my se radovali. Pínulka, ačkoliv věchýtek, přesto začala sama papat. Ve středu dne 24. 10. 2012 začala Pínulka opravdu s chutí a hodně baštit. Vařila jsem kočičce bílou rybu i kuřecí prsa. Jako první byla u mističky, na ostatní vrčela. Stalo se tak v kuchyni, kde si zase vymňoukala vstup. Ve středu k nám na návštěvu přišly holky motorkářky, které jsou mi svědkem, že se Pínulka dožadovala pozornosti, cvrlikala a radovala se. Pínulka seděla na podlaze, koukala na mne a vrkala. Ten den měla ale šíleně páchnoucí vodnatý průjem. Mám-li se vyjádřit konkrétně, při nadechnutí jsem se zalykala a nešlo se jen tak podivného zápachu zbavit. Kam jsem šla, šel zápach se mnou, tak vlezlý byl. I přes tyto potíže, jsem si říkala, že se vše ještě všechno urovná, důležité bylo, že začala jíst.

Ve čtvrtek přijela na kontrolu všech marodů do vrbičanského útulku paní doktorka. Ten den ráno Pínulka vyzvracela pár chloupků v koupelně, kde kočička lehávala na vyhřívané podlaze. Tušila jsem, že to bylo její dílo. No nic, vše jsem vytřela a zamyslela jsem se nad tím. Po pěti minutách jsem se vrátila do koupelny a byla tam doslova kaluž slin. Tentokrát mne to hodně vyděsilo. Opět jsem tušila, že to musela být Pínulka. Paní doktorka již byla v jejím případě skeptická. Už byl jen plamínek naděje, že se ze všeho vykřesá. Mohlo ji třeba jen bolet bříško, utěšovali jsme se, a proto dostala do druhého dne šanci, abychom nic neuspěchali. Všichni jsme ale věděli, na čem jsme... Také jsme věděli, že pokud se Pínulka vzmůže a vzchopí, porazí ji první nemoc, se kterou se v útulku setká.

Pínulky pobyt v útulku byl tak moc krátký, ale přesto jakoby vše trvalo dlouhá léta. Měla jsem ji naprosto přečtenou. Věděla jsem, co chce, když „zacvrlikala“. Věděla jsem vždy přesně, na kterém místě ji najdu, když bude potřeba podat jí léky. Vybavují se mi situace a chvíle, na které nikdy nezapomenu. Například když poprvé opustila klec, když se poprvé přestěhovala do kuchyně, pak zase zpátky a nakonec zase do kuchyně, kde se naposledy ve středu dožadovala pozornosti. Vrací a vybavuje se mi návštěva paní Jarky – paničky naší Nelinky, které Pínulka seděla dlouho v kuchyni na klíně. Hlavu mám plnou informací, které už by se mi ani nevešly na papír. S každým zvířátkem prožíváme naprosto vše, a proto se vždy hlava zaplní myšlenkami, které se mezi sebou perou.

Pínulka byla neobyčejná černá kočička. Měla výjimečné dorozumívací způsoby a velmi zvláštní ouška – taková jakoby delší, špičatá a dopředu nakloněná.

Pínulka přišla naprosto zeslabená za paničkou Kristýnou, stalo se tak ve čtvrtek - den před tím, než nás navždy opustila: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Pinulka_prisla_dojem.... Poslední noc jsem strávila u ní v koupelně. Nebděla jsem sama, ale zůstali s námi také Pínulky kočičí kamarádi – Jožka, Edík, Tobík a Kimberly.

Video a foto - rozloučení s Pínulkou:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_rozlouceni_s_Pinulkou

Pínulky poslední cesta: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Pinulky_posledni_cesta_26.10.2012

Pínulečko zlatá, byla jsi vězněm ve svém vlastním tělíčku. Nezapomenu nikdy na tvé živé oči, které na mne koukaly z naprosto vyčerpaného tělíčka. Bylo nesmírně těžké rozeznat, zda jsi v pořádku nebo ne. Několikrát jsem se polekala, když jsem tě viděla celičkou placatou spinkat, přesto jsi vždy povstala a koukala jsi na mne, proč tě tak vyjeveně pozoruji. Když jsem tě vezla na poslední injekci, stále mne sledovaly tvé živé oči. Paní doktorka se na tebe podívala a zopakovala to samé – kočička má pořád živé oči. Zabalenou v bundě jsem tě odnesla v pátek na veterinu, kde už z tebe vycházela jen tmavá voda. Nešlo zadržet slzy, bylo to velmi smutné loučení, poté přišlo tolik očekávané vysvobození. Bylo naprosté ticho, nedokázala jsem ani pozdravit, když jsem odcházela z ordinace a procházela jsem čekárnou. Na veterině mi půjčili teplou vestičkou. Bunda, ve které jsi byla zabalená, byla totiž úplně mokrá.

Pínulky poslední cesta: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Pinulky_posledni_cesta_26.10.2012

Děkuji, Pínulko, za velkou osudovou příležitost, že jsme mohli o tebe pečovat, bylo nám ctí. Nikdy na tebe nezapomeneme!

 

Vzpomínáme,

Kristýna a všichni tví kamarádi z útulku ve Vrbičanech

OS Srdcem pro kočky

http://kocky-utulek.cz/


Vanda Ročková
Napsáno: 27.10.2012 15:57:07

Forum.

5.12.2012

Editta

Posíláme Pínulce pusinku za duhový most :(

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu moje-kocka.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: Copyright moje-kocka.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@moje-kocka.cz; Redakce:info@moje-kocka.cz