Boříčkův příběh


Bylo léto roku 2011, útulek ve Vrbičanech tou dobou jako vždy praskal ve švech. Denně jsme přijímali mnoho proseb o umístění kočiček do útulku, ať už těch z ulice či těch, které již páníčky omrzely.

 

Jeden z telefonátů byl naprosto zdrcující, volala totiž plačící paní, která nalezla velmi nemocné koťátko. Dodnes nezapomeneme na její výraz, když k nám z Kralup nad Vltavou přivezla uplakané nadělení, miminko Boříčka, černé nic s vystupující páteří, kožíškem posetým parazity a chmýřím místo srsti. Boříčka jsme provizorně ubytovali v malé karanténní kleci a začal se psát velký příběh o malém kocourkovi.

První dny hrály proti němu. Měl průjem a čůral pod sebe. Budoucnost jsme neviděli moc nadějně. Nakonec se ho ale podařilo vyléčit. Dodnes nezapomeneme, jak se stal Boříček na tetě Kristýně závislý a poté, když vyrostl, tak se z něj stal plašánek. Proč to tak všechno bylo, netušíme. Každopádně mrně si zvyklo na Kristýnu natolik, že se naučilo hlásit o pozornost, a tak Kristýna ho často nosila v tašce, aby se cítil bezpečně. Dnes tomu nemůžu uvěřit, pouta mezi malým kocourkem a útulkovou tetou byla nesmírně silná.

Čas běžel, Boříček pomaličku dospíval a rostl. Nakonec ale nevyrostl dostatečně, zůstal zakrslý. Bohužel mu nebylo dáno do vínku zdraví, a tak se postupně řešili zdravotní komplikace a nakonec přišlo smutné loučení.

 

* 30. 5. 2014 Poslední sbohem Boříčkovi:

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/posledni_sbohem_Borickovi_30.5.2014.

Dnes jsme se naposledy rozloučili s milovaným zakrslým kocourkem. Boříčka jsme přijímali koncem července 2011 naprosto nemocného, maličkého, asi měsíc a půl starého, zde z archivu:http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Kralup_nad_Vltavou_-_30.7.....

Kocourek měl rýmu a průjem, čůral pod sebe, zde z archivu Bořík po koupeli: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Borik_po_koupeli.

 

Boříčka jsme dali dohromady. Život šel dál, ale kocourek moc nevyrostl, zůstal maličký, dá se říct zakrslý. Čas od času bylo nutné zajít s ním na veterinu - jednou pro rýmu, poté ho zase zlobil žlučník. Bořík byl na striktní dietě, dostával podpůrné prostředky a léky, ale ani to mu s oslabenou imunitou nepomohlo. Nakonec přišlo jaro 2014 a Boříčkovi se zhoršila játra a začaly mu selhávat ledviny. Zkusili jsme mu pomoci, ale už to nebylo možné, ani po infuzích se nelepšil, hodnoty jater se nepatrně zlepšily, ty ledvinové se ale naopak zhoršily. Některé skutečnosti zkrátka nelze obejít ani přelstít, ony prostě přijdou a je nutné se k nim postavit čelem. Dnes jsme dali Boříčkovi poslední sbohem, abychom mu pomohli tam, kde už mu bude jen dobře. Vybavují se nám detaily, Bořík s námi ušel dlouhou cestu, od provizorní karanténičky, protože jinde už nebylo místo, přes pokoj zvaný zagarážák - současnou karanténu, až po pokoj Matyáše. Dodnes nezapomeneme na plačící paní, která ho přivezla do útulku z Kralup nad Vltavou s baťůžkem na zádech, nezapomeneme na všechna ta slova okolo. Nezapomeneme na dny, měsíce, týdny a roky. Boříčku, sbohem, nikdy na tebe nezapomeneme!

 

Za všechna srdíčka,
Kristýna Kacálková

Přejato z http://kocky-utulek.cz



 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 16.6.2014 22:06:46
Napsáno: 16.6.2014 22:04:46

Forum.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu moje-kocka.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: Copyright moje-kocka.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@moje-kocka.cz; Redakce:info@moje-kocka.cz