Orientální a siamské kočky


Siamské a orientální kočky jsou extrovertní, živé a hravé. Jejich charakteristickým znakem je velmi štíhlé tělo, dlouhé končetiny, trojúhelníková hlava a krátká srst. Obě plemena se od sebe liší pouze barvou srsti a očí. Vyskytují se v mnoha barevných varietách, a proto mohou působit různorodě. Jsou to středně velké, komunikativní a aktivní společenské kočky. Kromě britských koček se řadí mezi chovatelsky nejrozšířenější krátkosrstá plemena na světě.

 

Historie siamek

 

Původ siamských koček je obestřen tajemstvím. Odborníci se však shodují, že jejich pravlastí je některá z oblastí Dálného východu, pravděpodobně Thajsko (dříve nazýván Siam). První podobizny těchto koček se nachází v „Básni o kočce“, která je uchovaná v národní knihovně v Bankoku. Uvádí se, že jeden z prapředků plemene mohla být i divoká bengálská kočka, která v těchto oblastech volně žila a příležitostně se pářila s domácími kočkami. Královské kočky ze Siamu, jak se jim tehdy říkalo, bývaly ozdobou a chloubou paláců siamských králů. Kočky byly považována za svaté a věřilo se, že přinášejí štěstí. V klášterech je chovali i budhističtí mniši. Historie siamek v Evropě začíná na konci 19.století, přesně roku 1884, kdy byl přivezen první siamský pár do Velké Británie, dar od thajského krále. První standard byl zveřejněn již v roce 1892 v časopise Our Cat. Do USA byly první siamské kočky dovezeny v roce 1890. Velké popularity dosáhly kolem roku 1920. Babičky našich dnešních siamek měli velmi často zálomek na ocase a šilhaly. Prý to bylo způsobeno tím, že kdysi hlídaly palácové poklady. Zálomek na ocase byl prý pozůstatek toho, jak si na ně orientální princezny navlékaly prsteny. Pravdou je, že v chovu siamek se používala často příbuzenská plemenitba, která se po nějaké době projevila genetickými vadami. Bohužel s tím souvisela i povaha, kterou má ještě mnoho lidí vrytou pod kůží a to, že siamky jsou zlé a agresivní. Bylo to způsobeno tím, že kočky měly zálomek i na páteři a cítily každý pohyb, proto i pohlazení člověka bylo pro ně velmi bolestivé. Postupem času a díky píli nadšenců pro toto plemeno byly defekty téměř vymýceny. Dnešní siamky nešilhají a zálomek se vyskytuje jen minimálně. Povaha se také změnila a to přímo dramaticky, protože jsou to velice inteligentní, mazlivá, hravá, přátelská a na svém páníčkovi závislá stvoření, která musí vše řádně okomentovat. Siamské kočky z konce 19. století a začátku 20. století měly zcela jiný vzhled, než jak je známe v současnosti. Typem těla i hlavy se mnohem více podobaly britským krátkosrstým kočkám. Co se týká postavy, siamské kočky byly dříve zavalité, s kulatou hlavou a v tmavých barvách. Vývoj plemene se ovšem ubíral jiným směrem a kočky byly šlechtěny k extrémní štíhlosti a typické dlouhé, klínovité hlavě. Dnes jsou siamky elegantní, velmi štíhlé, s dlouhou hlavou a vyskytují se v mnoha barevných varietách. Jedním z prvních průkopníků chovu tohoto plemene byla kdysi v Československu FIFe posuzovatelka Jitka Kytlerová.

 

Historie orientálek

 

Původní předky měli siamské i orientální kočky společné. Od siamských koček se totiž orientálky liší pouze barvou srsti (bez odznaků) a barvou oka, která je zelená oproti siamce. Orientální kočky, jako uměle vytvořené plemeno, vznikly křížením siamek s domácími kočkami v Anglii v padesátých letech 20. století. Cílem bylo vyšlechtit plnobarevnou kočku, která by připomínala kočky žijící dodnes na území dnešního Thajska vedle koček s odzanky a modrýma očima. Kočky s modrýma očima a odznaky byly dříve pro chovatele zajímavější, než kočky jednobarevné nebo s kresbou, a proto byly pro chov preferovány. A pod plemenem siamská kočka se mohly chovat pouze kočky s odznaky a modrýma očima. (Za zmínku stojí i to, že Angličané nebyli první, kdo se pokoušel vyšlechtit tento štíhlý typ koček. Již před druhou světovou válkou se o něco podobného pokoušel chovatel T. Schwangart v Dráždanech. Kočky šlechtil v černé a modré barvě, říkalo se jim egyptské typy. Výsledky jeho dlouholetého šlechtění však byly během války zcela zničeny.)

 

Angličané na počátku šlechtění orientálek spářili siamskou kočku s čokoládovými odznaky a krátkosrstého černého kocoura. Zrodila se černá štíhlá koťata a během let, díky liniové plemenitbě, i koťata hnědá. Hnědá varieta orientální kočky dostala název havana (barvou totiž připomínala kubánské doutníky) a byla uznána v roce 1958. Po černých a hnědých orientálkách bylo vyšlechtěno mnoho dalších barevných variet. Američtí chovatelé toto plemeno šlechtili do extrémní štíhlosti stejně jako siamky. V dnešní době FIFe uznává okolo dvou set barevných variet a chovatelé zejména v USA se neustále snaží vyšlechtit další barvy.

 

Do skupiny koček zařazených do kategorie IV. Siamské a Orientální kočky patří následující plemena: siamská, balinéská (dlouhosrstá siamská kočka), orientální krátkosrstá, javánská (orientální dlouhosrstá), seychelská krátkosrstá, seychelská dlouhosrstá kočka a od r. 2007 i bezsrsté plemeno peterbald.

 

Standard siamek a orientálek

 

Siamské a orientální kočky a potažmo i jejich dlouhosrsté příbuzné (orientální dlouhosrstá, balineská- siamská dlouhosrstá a seychelské – siamský bikolor) mají shodný standard. Jedná se o středně velké kočky, které jsou štíhlé, elegantní, s dlouhými sbíhajícími liniemi, pružné a svalnaté. Hlava má střední velikost k proporcím k tělu, je dobře vyvážená s rovnými liniemi. Je dlouhá, klínovitá s rovným profilem a navazujícím kulatým čelem. Klín začíná na nose a rozšiřuje se postupně na obě strany v rovných liniích až k uším. Na hlavě není žádoucí pinč, což je prohnutí v liniích tváří a tlamy. Nos je dlouhý a rovný, navazující na čelo bez prohnutí, tlama je úzká, brada středně veliká, špička brady tvoří se špičkou nosu vertikální linii. Uši jsou široké v základně, velké a zašpičatělé a prodlužují linii klínu hlavy. Oko má mandlový tvar, směrem k nosu je lehce šikmo posazené, tvoří harmonii s klínovitým tvarem hlavy. Oko má být středně velké, nemá ani vystupovat a být hluboko posazené. Barva oka je u siamek tmavě modrá, u orientálek sytě zelená. Jiné barvy oka nejsou povolené, ale ve světě se vyskytují i různooké orientální kočky. Krk je dlouhý a štíhlý. Tělo je dlouhé a štíhlé, dobře osvalené, ale jemné a elegantní. Končetiny jsou dlouhé a jemné k proporcím těla. Tlapky jsou malé a oválné. Ocas je velmi dlouhý a tenký v nasazení, sbíhá se do špičky. Siamky a orientálky mají jemnou, lesklou, hedvábnou a přiléhající srst bez podsady. Dlouhosrsté orientálky a balinéské kočky mají také jemnou a hedvábnou srst. Na těle středně dlouhou, delší na límcích, lopatkách a ocase, který má tvar chocholu. I zde je srst bez podsady. Odznaky u siamek a balinéských koček tvoří masku na hlavě, odznaky na uších, nohách a ocase. Barva všech odznaků by měla být co nejjednotnější a kontrastní s barvou těla. U orientálních koček plnobarevných variet není žádoucí náznak kresby. Před několika lety byly uznány bílé skvrnitosti u orientálek. Siamkám s bílou skvrnitostí říkáme kočky seychelské.

 

V dnešní době mají siamky a orientálky různou škálu barev od klasické černé u orientálky, seal point u siamky po různé modré, krémové, čokoládové a jiné až po želvovinové zbarvení (u samic) s kresbou, bez kresby, s bílou a bez bílé, se stříbrem, i bez. V České republice máme pár stříbrných orientálek. Siamské stříbrné s odznaky nejsou uznané barevné variety.

 

Srst a původní vzhled

 

O siamských a orientálních kočkách koluje spousta informací. Někteří lidé si myslí, že nemají srst, ale je to způsobeno tím, že nemají podsadu. Mají pouze jemné, krátké, hedvábné krycí chlupy, které přiléhají k tělu a zvýrazňují tím elegantní siluetu postavy. Moderní vzhled orientálek a siamek se dost liší od prvních jedinců dovezených do Anglie. Dříve byly siamky robustnější, s kulatou hlavou a existovaly v málo barevných varietách. Dnes jsou siamky a orientálky symbolem elegance a vyskytují se v mnoha barevných varietách. Jsou to takové malé šelmičky. Siamky a orientálky dnešního typu mají dlouhé, elegantní tělo na vysokých nohách, kde zadní nohy jsou vyšší než přední. Ocas musí být dlouhý a štíhlý. I když kočky na první pohled působí křehce, jsou velmi pružné, pevné a osvalené, což jim umožňuje výbornou pohyblivost.

 

Povaha

 

Povaha těchto koček se velice podobá psí, ale můžete v nich vidět i malé dítě. Dokážou si hrát dlouho s jednou hračkou, popřípadě si zajdou za svým páníčkem a ten jim musí hračku házet. Aportování je totiž velmi baví. Procházky na kšírkách jim nevadí, a tak s nimi můžete jít i ven. Jsou velmi pohyblivé a mají neobyčejnou schopnost skákat a vylézt i na ta nejvíc nedostupná místa. Jsou živé, energické, temperamentní a velice zvědavé. Od svého páníčka vyžadují pozornost (umějí si ji i velmi dobře vynutit) a milují společné hry. Jsou to velice citlivá a vnímavá zvířata, a vždycky, když se necítíte dobře, dokážou to přesně vycítit. Přijdou se s vámi pomazlit a koukají na vás svýma upřímnýma očima, jako kdyby věděli, co vás trápí a oni říkali, že to chápou a s nimi to vše překonáte. Své majitele neskonale milují a někdy i žárlí, což dávají různými činy najevo. Chtějí svého páníčka jenom pro sebe. Na druhou stranu mají rády velkou společnost a to jak lidskou, tak i tu zvířecí. Všechno okomentují, ať už je zavoláte, nebo je pokáráte anebo prostě jen tak, abyste věděli, že jsou doma. S nimi totiž nikdy není člověk sám, jsou to kamarádi, kteří si vás omotají dokonale kolem prstu a vy je budete bezmezně milovat do konce jejich kočičího života.

 

Péče

 

Péče o srst není nijak náročná. Tím, že kočka nemá podsadu, ale jenom krycí chlupy, zvládá péči sama. Pokud chceme, můžeme ji vykoupat, ale není to nutné. Některé kočky si dokonce na koupání zvyknou a nevadí jim to. Siamky i orientálky mají rády teplo, a proto se vyskytují na teplých místech, kde rády odpočívají. Snáší dobře venkovní výběh, ale v zimě se musí dávat pozor na to, aby kočky ven nechodily. Mohly by lehce prochladnout a nastydnout. A takové nastydnutí kočka snáší velmi špatně. Siamky a orientálky by jakožto společenské kočky neměly zůstávat dlouho samy doma. Pokud jste často mimo domov, uděláte dobře, když si pořídíte koček víc, aby si dělaly vzájemně společnost. Jsou to totiž velmi sociální zvířata, která by samotou trpěla. Ale pozor na sousedy, v době říje se ozývají velmi pronikavým hlasem. Brzy dospívají a mívají poměrně početné vrhy.

 

Závěrem

 

Siamské a orientální kočky si získaly řadu obdivovatelů nejen díky svému elegantnímu vzhledu, ale i pro svou mimořádnou povahu. Nejsou tak rezervované jako jiná plemena, naopak si pozornost a společnost člověka vynucují, dokáží být i žárlivé. Jsou živé, temperamentní, mrštné a velmi komunikativní. Běžně „odpovídají“ na lidskou řeč. I pro svou vysokou inteligenci, díky níž se jednoduše učí nové kousky, si získali nespočet příznivců a právem se řadí mezi celosvětově nejoblíbenější kočičí plemena.

 

Text a foto: Petra Jurutková

Chovatelská stanice Narsil*CZ

www.narsil.calibracz.net


Vanda Ročková
Napsáno: 7.1.2010 12:36:59

Forum.

Vložit príspěvěk

5.5.2011

RASMUSSENCheri

All people deserve good life time and <a href="Odkaz loans</a> or just credit loan will make it better. Because freedom relies on money state.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu moje-kocka.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: Copyright moje-kocka.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@moje-kocka.cz; Redakce:info@moje-kocka.cz