15.02.08 Plemena

Japonský bobtail

 

Historie

Jak už sám název kočky říká, pochází toto plemeno z oblati Japonska. Takovéto kočky, které se od ostatních koček nejvíce odlišují svou délkou ocasu, byly známy v Číně již více než před 1000 lety. První japonští bobtailové byly do světa dovezeni v roce 1968, a to do Spojených států. Známé jsou prakticky jen v USA a v Japonsku, v ostatních zemích je můžeme na výstavách a v domácích chovech vidět jen zřídka.

Standard

Tělo: Jejich tělo působí na pohled i na dotek jako velmi svalnaté a dlouhé, což může působit až nepřiměřeně. Naopak co dodává tělu klasický kočičí vzhled je jeho štíhlost. Zástupci tohoto plemene dosahují hmotnosti 2,5 až 4 kg. Stejně jako tělo této kočky je štíhlé, jsou neuvěřitelně štíhlé i její nohy, které zakončuje oválný tvar tlapek.

Hlava: Nádhernou klínovitou hlavu s vysokými lícními kostmi a až nepřiměřeně velkýma a oválnýma očkama dozdobují velké,  přesně posazené uši – zhruba v rozích hlavy, což vypadá opravdu překrásně.

Ocas: Nepochybně největší pozornost musíme u japonského bobtaila věnovat jeho neobvyklému ocasu. Jejich ocas je až neuvěřitelně malý a jemu také vděčí za svůj název. Ocas je jen 5 až 8 cm dlouhý a může být rovný, zahnutý ale také zalomený.

Srst: Co se týče srsti, nemá bobtail jako jeden z mála druhu koček podsadu. Srst leží rovně podél těla, nikde nevlaje, je tzv. přisedlá. Na dotek je srst krásně jemná a může působit až hedvábným dojmem. Pokud se s vaším bobtailem chystáte na výstavu, je nutné abyste věděli, že jsou dovolené prakticky všechny druhy zbarvení srsti, ale mezi nejoblíbenější stále patří kombinace bílé s hnědou nebo bílé barvy s černou. Jestliže se rozhodnete pořídit si japonského bobtaila, má jednu nespornou výhodu – velmi málo líná.

Povaha

Japonský bobtail je snad jediné plemeno, u kterého lze jednoznačně říci, že má vysloveně veselou  povahu. Toto plemeno je nesmírně inteligentní a není pro něj žádný problém vycházet s ostatními zvířaty, jako jsou kočky a psi. Jsou nesmírně aktivní a zvědaví, a proto se vám jen těžko povede před nimi něco utajit.

 

Text: Veronika Hůlová